Thursday 24 April 2014

24. 4. 2014 - eat, pray, love

Teplo
Dešťový kapky
Kraťasy
Šaty
Zmrzliny
Prázdninovej Berlín
Cesta do Anglie
Nová brigáda
Pondělní zkoušky v autoškole
Prázdniny za dveřma
Malá Emička
Jillian Michaels
Žádný hádky
Odraný conversky
Vůně léta
Povzbudivý úsměvy
The Kooks a fiXa
Orosený sklinky s pivem
Kýčovitá bižuterie
A barvy.

Takhle nějak si představuju čistý štěstí.
Takhle nějak teď žiju.

Wild blonde*


Thursday 17 April 2014

17. 4. 2014 - Numinous.

Jednou se potkáme v kouzelných
uličkách Paříže.
Jako dva cizinci, co se znají roky.


Jak často se usmíváte nad pampeliškami posetou loukou? Nad rozkvetlou třešní? Nad hrnkem s čajem, chlupatými ponožkami, uklizeným pokojem, volnými dny, procházkami do neznáma, pohledem ve schránce, umytým nádobím, vůní sprchovýho gelu nebo oblíbenou písničkou?

Já na tyhle úsměvy úplně zapomněla. Smetla jsem ze stolu jak malý, tak velký radosti. Teď lezu denně po kolenách a nacházím poklady. Poklady jako jsou lidský úsměvy, náruč vlastního táty, playlisty cizích lidí nebo kočka opalující se u sousedů.
Nacházím rovnováhu, kterou jsem ztratila při střemhlavým pádu.
Nacházím radosti.
Kouzla lidí.
Barvy.
Lesk.
Třpyt.
Oslnivý kouzlo života.

Co na tom, že jsem nekompletní, rozházená a stále ještě nevyrovnaná s uplynulými událostmi.
Jsem okouzlená.
Přesně to jsem.

Wild blonde*


Je onu vzpomínku potřeba zabít zas?
Bude to strašný boj, rozhodne však náš osud.
Běž bouři zažehnat a modlitbu se spas.
(P. Verlaine)

Saturday 12 April 2014

12. 4. 2014 - dreamer.

Zachytíš kouzlo okamžiku.
Zelený svět přes vratnou láhev od spritu.
Kouř z cigarety stoupající ve spirálách.
Zbytek popela, co se válí na dřevěném stole.
Pěna piva, co ulpěla po stranách sklenice.
Ostražitost ještě spíše než střízlivost.
Tma.
Nepříjemný doteky, pohledy, slova.

"Nikdy spolu nebudeme."
"Hm."
"Z osumdesáti procent."
"Ne, nikdy."

Čekáš na smítka lítosti, citu.
Jakoby je vítr dávno odnesl jinam.
Chceš lusknout a sedět na druhým konci planety.
Ucpat jim všem pusy, těm, co tvrdí, že milujou.
Ty sama nemiluješ. Nelžeš, nenamlouváš, nemluvíš.
Sedíš.
Posloucháš slova, co na tebe někdo z dálky volá.
Cítíš doteky, jakoby jsi měla cizí kůži.
Bloky, bloky, bloky.

Zavřeš oči a chceš vidět všechny ty, co se okolo tebe mihli za poslední dny.
Ale spoustu let vidíš tu stejnou tvář.
Není to stesk, co by rozežíral, ničil, bořil, plenil.
Je to stesk, co plyne, bolí, unavuje.
A zároveň dává sílu a energii.
K tomu nebýt štvanec a nepoddat se lichotkám.
Sílu pro každý nový ráno, pro pocit, že je vše jak má být.

Wild Blonde*

Tuesday 8 April 2014

8. 4. 2014 - i want you to care but just a little.

Možná jsme spolu kdysi jen málo pili, málo se smáli a málo se milovali.

Tvrdá realita po návratu z Německa.
Najednou mám pocit, že dokážu mít ze života radost.
Němci jsou zvláštním způsobem moc hezcí.
Půlnoční výlet na zříceninu, cigareta na zaplivaným náměstí, opilý dětský pusy, béžová bunda, "vezmu auto a pojedu za tebou do Berlína".

"Bist du kalt??"
"Neeein."
"Ja, du bist."

Nemůžu se dočkat dvou týdnů v Berlíně.
A května, kdy obejmu pana Němce.
O nic víc nejde.
Smutný loučení, veselý vítání.
První myšlenka na studium v Německu. Naivní.
Vždyť přece němčinu nesnáším. Výmluvy. Pohodlnost.
Achjo.
Musím se začít užívat to, že jsem volná a nemám závazky.
V lásce, v životě, v přátelství, ani ve studiu.
Stále a dokola mě napadá:

It's both, a blessing and a curse, to feel everything so very deeply.

Wild blonde*

..The grass was greener, the light wa brighter,
With friends surrounded, the nights of wonder..