Sunday 19 October 2014

19. 10. 2014 - everything keeps changin'

Několik prohraných tisíc byly právě ten klíčový okamžik.
Jednorázová hloupost prý. Kde jsem ztratila nit, když se najednou z desetikoruny vsazené na zápas Sparty a Baníku staly tisíce ztracené v automatech.. 
Smutná dvacetiminutovka na lavičce, kdy jsem se ho snažila přesvědčit, že jsme prostě.. nekompatibilní. V otázce alkoholu, cigaret, času, socializace. Neporozuměl. Snad jsem to ani nečekala.. 
Do budoucna si musím uvědomit, že láska nepřijde jen tak. Že lásce nepředchází sloveso líbit se, ale sloveso znát se.
V prosinci to bude rok.
Chci zas pro jednou klid. Hodně klidu. Čas na maturitní knížky, na německý slovíčka. Čas na hypermarket, na usměvavý lidi, pány, co vyprávějí o dětech a děti, co se smějí z nákupních vozíků. Čas na kamarády. Na procházky. Na sbor. Čas na to, zavřít oči a napočítat do desíti, aniž bych přemýšlela, co je ještě potřeba.

Čas letí. V prosinci to bude rok. S každým ranním nádechem očekávám závan Vánoc. Záškub u srdce.
Těžko říct, jak moc jsem se za ten rok posunula. O něco extrovertnější, o rok dospělejší, o rok nerozumnější. Nedokážu si nikde představit lásku. Vyplýtváno. Jehly pod nehet. "Dokážeš mě někdy milovat?" Tři tečky.. Zasloužil si tu nejupřímnější odpověď za ten čistej pohled. Ne.
V prosinci to bude rok. 
Kolik věcí si za rok uvědomíš?
Chyby, chyby. Ale taky jak moc ses tomu všemu odevzdal.
Bolesti se alkoholem neředí.
Náplasti jitří rány.
Cestování je medicína.
Žárlivost se probudí, až když nemáš právo.

Láska se redukuje s tím, jak často ho vidíš v davu..

Ve svých osumnácti letech jsem ještě stále ta malá sekundánka.
Dám si facku.
Pro jedno kvítí se slunce nerozsvítí.

Ale tohle už je zvyk. Jsem v pořádku.
Čína byla dechberoucí.
Ukradli mi tablet, další zkušenosti do života, díky.
Vždycky mám někoho, za kým můžu jít. Přestože to třeba nejsou ti, kteří to byli kdysi.
Učím se, ničemu nerozumím, ale baví mě to.
Vánoce budou po několika letech snad zas pěkný.
1. 12. přijede ZAZ <3

Wild Blonde*