Kolikrát zapomínám, že je všechno jenom jako, a že jsou to pouze pseudopolibky a pseudopropletený prsty. Pseudorelations.
Troufám si vzít tě na promítání, který mi tiskne hrdlo a nevím, čím to je, že znovu, po tak dlouhé, bezdůvěrné propasti, ti zase ukazuju ty nejzapadlejší kousky sebe a vyměňuju poklidnou domácnost za noc v tvý náruči. Je čas utíkat, utíkat, co nejdál, protože něco se láme a až se to zlomí, tak už bude na útěky pozdě. Nevím, proč ale stejně stále stojím jako přikovaná.
Stále si ještě nejsem jistá, jak moc komfortní je pro mě vycházení z komfortních zón při seznamování se s novou společností.
Pivo to všechno dělá jednodušší a krásnější.
Kouř z cigaret přebíjí vůni tvoji.
Zase poznávám kousek sebe a podala bych si ruku za to, že rostu a dokážu sundat masky, kterých mám celou plejádu.
Maturita na krku, prázdniny nemaj plán. A mně je všechno čím dál tím víc jedno, protože buď půjdu na žurnu nebo budu nešťastná. A ta se vzdaluje mílovými kroky, snad pravě proto, že je mi všechno čím dál tím víc jedno. Začarovaný kruhy z duhy.
Občas bývá ticho a tma a já přemýšlím, kdo mi změnil život a říkám si, že sem to byla převážně já a mám dobrej pocit z toho, že mám takovou moc.
A kdybychom byli oba normální, přitahovalo by nás to?
Je to ta touha spravovat rozbitý duše?
Wild Blonde*
