Saturday 29 October 2016

29. 10. 2016 - limerence

usmíváš se, když se míjíme, náhodně.
"pojď za mnou" a pusa na čelo.
nenávidím sebe i tebe.

limerence - vztah se podobá bondingu či attachmentu.
konečně jsem schopná tento state of mind pojmenovat.
"..the fact of intermittent or nonreciprocal response lends to labile vacillation. This limbo is the threshold for mental prostration.."

Trvá většinou 18 měsíců až 3 roky.


jsem zlá na lidi, co se dovopravdy snaží.
brečím v práci z vyčerpání a psychický slabosti.
čeká mě dvoutýdenní Rumunsko s naprosto cizím kolektivem
a já si nejsem jistá ani tím, zda se chci seznamovat
nebo si jen pročistit hlavu tisíc kilometrů od místa činu.

to, co mě momentálně drží při životě,
je dostatečný přísun financí,
který poskytuje dostatečný přísun jídla
a možnost šetřit na 535ku.

WB


Wednesday 19 October 2016

19. 10. 2016 - be a nobody.

Maják a jeho objetí a taky procházky do Bílovic
a blbý filozofický řeči.
Poslouchat rap.
Španělova červeně svítící lampička
a taky ten černej kocour
a taky světlo a teplo,
dobrý koncerty,
motorka a zacuchaný vlasy,
potřeba učit se.
- věci, co moc chybí.

Toužím po tom, dostat kytku. Už je to dávno.
Přestěhovat se a vzít si sebou obraz býčka a chaotickou nástěnku.

Vzpomínám na krvavej měsíc a jak se k sobě choulíme na lavičce v parku s předraženým pivem z nedaleký nonstop sámošky.
"a přijdeš potom? Já bych chtěl.."
Dneska už jen kilometrová vzdálenost v rámci jedné místnosti a nezodpovězený zprávy.
Ukradenej telefon a tak už v sentimentálních chvilkách nemohu číst naše vlákno a plakat, ale pouze a jenom plakat.

Už o těch věcech, co mi propalují díry do mozku ani s nikým nemluvím. A tak si všichni myslí, že jsou mou největší starostí nepříjemní kolegové a alergická reakce na stres.
Přitom je doopravdy náročný vidět matku zklamanou z vlastní dcery. postrádat úsměvy těch doopravdy nejbližších, být někdy tak emočně vyždímaná, že to ústí k odporu a nechuť v cokoliv.

Zase je to o tom zasraným zvyku, zvyku na neutuchající stesk po Španělovi, na pravidelnej sentiment, na neschopnost být osamělá a stejně osamělá být, na přehrávání myšlenkových útržků.

Jsem tak líná zbavit se zvyků.


Friday 7 October 2016

7. 10. 2016 - phoenix

welcome to the room of people,
who have rooms of people,
that they loved one day,
docked away.

pro jednou se distancovat od lidí,
kteří neuvěřitelně bolí,
je tak nějak.. osvobozující. 

nezvyky,
když člověk dvacet let zvedá ega
a dělá lidem rohožky. 

nová práce.
nové prostředí.
komplimenty.
úsměvy. 

Tunisan z rozjezdu
mi věnuje svou večeři
a cigáro. 

i won't lie to you
I know he's just not right for you
and you can tell me if I'm off
but I see it on your face.

nebude to lehký holka,
ale bude ti líp,
když nebudeš vstávat po jeho boku,
plakat v autobusech a hledat ho na zšedlých ulicích.

když poprvé po dlouhé době dávám přednost večeři před pivem,
přisedá si paní jen proto, že jíme stejnou polívku,
a najednou je všechno hrozně sytě barevný.

Kde ty barvy posledních pár let byly?

WB*