7. 11. 2017 - lovers on the storm

Jedno z nejhorších období v mým životě nabírá na velmi špatné kvalitě.
Život, jestli se tomu ještě tak dá říkat, se skládá z balancování na hraně chodníku, když okolo jede auto stovkou. Z jednoho jídla denně, nezdravýho a ani ne moc dobrýho. Z litrů piv, který po deseti dnech antibiotik dokážou psí kusy. Ze slz, který si myslím, že vždy dobře zvládám, ale když se na sebe podívám, vypadám jak zarudlá oteklina.

Nedokážu bydlet sama a tvrdohlavě přesvědčuju o tom, že nic nebude jako Nebeskej palác, a že nikdo nebude jako Maják, a že zůstanu nadosmrti sama, nešťastná, nedostudovaná, nepracující.. a doopravdy tomu věřím.

Byl jsi mi vším, mou oporou, mou radostí, mým přítelem, mým studem i něhou, mlékem i kávou, partnerem i vzorem, čistou nevinností, dítětem i otcem. A teď nemám nic a schopnost zvednout se ze dna zní jako špatnej vtip.

Vzpomínám na tvoji siluetu u zrezlé brány,
hořkou chuť metamfetaminu,
rozhled do kopečnaté krajiny za zvuku tvýho dechu.
Vzpomínám na štěstí, co mě zalilo, když jsem skládala své věci do tvé skříně,
a na soukromá setkání s tvým egem.
Vzpomínám na radost z 25. prosince, tvoje znamínka a čtyři roční období.

In memoriam.

WB*