jak moc bolí uvědomit si, že ti dělám pouze živýho tvora, kterýho můžeš v noci obejmout, protože nedokážeš být sám.
"měli bychom se přestat vídat" plynule přechází ve čtyři noci strávené v tvé posteli za jeden jediný týden, a to stejnou rychlostí jako tě opouští holka, jejíž tupost čiší i z černobílé fotografie.
a já tu jsem. pohladím tě po tváři, pohladím ti ego lichotkou a všechno je zas dobrý. nejsi sám a to je všechno, na čem záleží.
odměnou mi buď ten moment, kdy se spolu vyspíme a všechno je najednou správně. trestem to, že je to ten jedinej moment, kdy je všechno správně.
brečím i pět měsíců poté. bezděčně v tramvaji, v práci i v posteli. nikdo neokupoval moje vlastní slzy tak dlouho jako ty.
přistihnu se, že mi chybí tvoje šovinistický řeči, kvůli kterým jsem se s tebou v roce 2012 rozcházela.
jsme nekonečnej příběh, viď. Vidím na tobě, jak to nenávidíš. Nikdy jsi neměl rád spirálovitej pohyb ve svým životě. Já ho vždycky měla nejradši. Rozmazlený malý dítě, který žilo z opakujících se rituálů. Momentálně jsi jedním z mých rituálů. Rituálů, které mě velmi brzy pověsí na špagát.
loudím z tebe půl hezkýho slova a i "rád tě šukám" mě zahřeje u srdce.
cítím k tobě nefalšovanou nenávist a zároveň neexistuje jediná věc, která by mě donutila tě nenávidět.
WB
Tuesday 27 February 2018
Wednesday 7 February 2018
7. 2. 2018 - we're not broken, just bent
K smrti nenávidím ten pohled v tvejch očích,
kterej vypadá, jakoby chtěl něco říct,
ale doopravdy vlastně nechce.
jediný, co chce říct je
"vypadni a nedělej to těžší, než to je"
říkám, že bych nejradši deset zkrouhla na pět.
a už nedodám, že bych započítala nejradši jen ty,
kteří mě potopili a já musela hledat cestu ven.
protože pocit na konci je svobodou.
moje narozeniny jsou bez tebe o tolik lepší,
protože jsou okolo mě lidi, kteří mě doopravdy bezmezně zbožňují
a ty mezi ně nepatříš.
od té doby, co si tohle uvědomuju,
slzím i nad reklamou na pivo
a mámou, která mi kupuje džíny.
kdybych si nebyla jistá, že těhotná nejsem,
byla bych si jistá, že jsem těhotná.
a přesto, jsi tím jediným,
po čem dnem i nocí toužím,
a možná to nejsi ty, ale vzpomínky na nás.
a finálně jsem se zařekla,
že nebudeš důvodem k braní antidepresiv.
because you fucked up, i said sorry,
you broke me, i said sorry,
i fucked up and let you break me,
you said bye.
WB.
kterej vypadá, jakoby chtěl něco říct,
ale doopravdy vlastně nechce.
jediný, co chce říct je
"vypadni a nedělej to těžší, než to je"
říkám, že bych nejradši deset zkrouhla na pět.
a už nedodám, že bych započítala nejradši jen ty,
kteří mě potopili a já musela hledat cestu ven.
protože pocit na konci je svobodou.
moje narozeniny jsou bez tebe o tolik lepší,
protože jsou okolo mě lidi, kteří mě doopravdy bezmezně zbožňují
a ty mezi ně nepatříš.
od té doby, co si tohle uvědomuju,
slzím i nad reklamou na pivo
a mámou, která mi kupuje džíny.
kdybych si nebyla jistá, že těhotná nejsem,
byla bych si jistá, že jsem těhotná.
a přesto, jsi tím jediným,
po čem dnem i nocí toužím,
a možná to nejsi ty, ale vzpomínky na nás.
a finálně jsem se zařekla,
že nebudeš důvodem k braní antidepresiv.
because you fucked up, i said sorry,
you broke me, i said sorry,
i fucked up and let you break me,
you said bye.
WB.
Sunday 21 January 2018
21. 1. 2018 - dno
nejvíc si uvědomíš, žes klesla na samý dno, když v sedum ráno sedíš v nonstopu, necháš se zvát na pivo a následně hraješ fotbálek s čtyřicátníkama. imponuje ti i ten mladej cigoš, co ti říká, že máš pěkný oči.
ujdeš 8 kilometrů, protože šalina se rozhodne zastavit a už se nerozjet, a během toho ani nepřemýšlíš. jdeš sněhem, je ti zima, ale vlastně to ani nevíš. byla bys schopná lehnout do sněhu a umrznout k smrti, protože fyzickej pocit je podřadnej.
bereš drogy bez rozmyslu. půllitry piva střídaj půlitry tvrdýho. cigarety mizej a už ti reálně chyběj i v domácím prostředí.
znovu přemýšlíš, že všechno zahodíš. k psychiatrovi nepůjdeš a na zkoušku taky ne. radši zůstaneš v posteli.
nebojíš se. městem chodíš beze strachu, že ti někdo ublíží, protože na tom už nesejde. teoreticky vlastně chceš, aby někdo přišel a podřízl ti krk.
deset hodin v kuse jsi schopná ležet a koukat do zdi.
a tohle je to úplný dno.
když jsi o něm mluvila před měsícem, ani zdaleka jsi nevěděla, co to vlastně znamená.
WB
ujdeš 8 kilometrů, protože šalina se rozhodne zastavit a už se nerozjet, a během toho ani nepřemýšlíš. jdeš sněhem, je ti zima, ale vlastně to ani nevíš. byla bys schopná lehnout do sněhu a umrznout k smrti, protože fyzickej pocit je podřadnej.
bereš drogy bez rozmyslu. půllitry piva střídaj půlitry tvrdýho. cigarety mizej a už ti reálně chyběj i v domácím prostředí.
znovu přemýšlíš, že všechno zahodíš. k psychiatrovi nepůjdeš a na zkoušku taky ne. radši zůstaneš v posteli.
nebojíš se. městem chodíš beze strachu, že ti někdo ublíží, protože na tom už nesejde. teoreticky vlastně chceš, aby někdo přišel a podřízl ti krk.
deset hodin v kuse jsi schopná ležet a koukat do zdi.
a tohle je to úplný dno.
když jsi o něm mluvila před měsícem, ani zdaleka jsi nevěděla, co to vlastně znamená.
WB
Wednesday 17 January 2018
17. 1. 2018 - we might be dead by tomorrow
zlobím se sama na sebe, že jsem z tebe udělala svůj vlastní vesmír.
procházím před tvými dveřmi a stále doufám, že vyjdeš a vezmeš můj obličej do svých dlaní. omluvíš se, že jsi si neuvědomil, co ve mně ztrácíš.
a potom budeme nerozbitní, nezlomitelní a stále stejně dětinští.
stále tě cítím z vlastní kůže a připomíná mi tě vše. výrazně a čistě tě slyším v sobě rezonovat.
jsem šťastná za finální tečku, kterou jsi mi ukázal, že ti na mě nikdy příliš nezáleželo. že jsem byla dalším z tvých žebříků, kterým jsi si potřeboval něco dokázat. že nejsi tak na hovno, jako se cítíš. že pro někoho stále něco znamenáš.
znamenal jsi. snad ještě více, než jsi očekával.
a snad jsi si užil, když jsi postupně s potěšením rozdrtil mou sebedůvěru, lásku a odvahu bojovat.
my mornings, they're all empty now
my evenings, they're just the same
now maybe I've been thinking wrong about you boy
and you ain't really the one to blame.
procházím před tvými dveřmi a stále doufám, že vyjdeš a vezmeš můj obličej do svých dlaní. omluvíš se, že jsi si neuvědomil, co ve mně ztrácíš.
a potom budeme nerozbitní, nezlomitelní a stále stejně dětinští.
stále tě cítím z vlastní kůže a připomíná mi tě vše. výrazně a čistě tě slyším v sobě rezonovat.
jsem šťastná za finální tečku, kterou jsi mi ukázal, že ti na mě nikdy příliš nezáleželo. že jsem byla dalším z tvých žebříků, kterým jsi si potřeboval něco dokázat. že nejsi tak na hovno, jako se cítíš. že pro někoho stále něco znamenáš.
znamenal jsi. snad ještě více, než jsi očekával.
a snad jsi si užil, když jsi postupně s potěšením rozdrtil mou sebedůvěru, lásku a odvahu bojovat.
my mornings, they're all empty now
my evenings, they're just the same
now maybe I've been thinking wrong about you boy
and you ain't really the one to blame.
Friday 12 January 2018
12. 1. 2018 - the less i know the better
přistihnu se, že váhám, jestli to jediný, co od tebe momentálně chci, není doopravdy jenom zvuk přezky na pásku a zvláštně výrazná chuť tvý kůže.
přistihnu se, že se bojím momentu, kdy budeš spát s jinou, ne momentu, kdy ji budeš doprovázet domů a dělat závětří, když si bude chtít zapálit cigaretu.
na to, abychom spolu dokázali něco jinýho, než jen šukat, koukat na seriály a jíst, je zapotřebí nás obou.
snažím se chodit, spát, jíst a žít pro něco jiného než pro tebe. ale stále víc si uvědomuju, že to něco musí bejt někdo. a ten někdo nesmím být já. a tím pádem je rovnice nedokončitelná, protože mužský pohlaví záměrně míjím. a ženský mě serou.
jsem k smrti unavená. standardně jde o existenciální klišé, ale po dlouhé době jsem přestala čerpat energii z tvýho optimismu a uvědomila si, jak jsem po tom roce vysátá.
chtěla bych zpět ten letní moment, kdy stojíš uprostřed města a naprosto cizím lidem říkáš, že jsem nejlepší holka na světě.
she said it's not now or never
wait ten years we'll be together
I said better late than never
just don't make me wait forever.
přistihnu se, že se bojím momentu, kdy budeš spát s jinou, ne momentu, kdy ji budeš doprovázet domů a dělat závětří, když si bude chtít zapálit cigaretu.
na to, abychom spolu dokázali něco jinýho, než jen šukat, koukat na seriály a jíst, je zapotřebí nás obou.
snažím se chodit, spát, jíst a žít pro něco jiného než pro tebe. ale stále víc si uvědomuju, že to něco musí bejt někdo. a ten někdo nesmím být já. a tím pádem je rovnice nedokončitelná, protože mužský pohlaví záměrně míjím. a ženský mě serou.
jsem k smrti unavená. standardně jde o existenciální klišé, ale po dlouhé době jsem přestala čerpat energii z tvýho optimismu a uvědomila si, jak jsem po tom roce vysátá.
chtěla bych zpět ten letní moment, kdy stojíš uprostřed města a naprosto cizím lidem říkáš, že jsem nejlepší holka na světě.
she said it's not now or never
wait ten years we'll be together
I said better late than never
just don't make me wait forever.
Monday 8 January 2018
8. 1. 2017 - AM
nothing seems as pretty as the past though,
that Bloody Mary's lacking her Tabasco,
remember when he used to be a rascal?
that Bloody Mary's lacking her Tabasco,
remember when he used to be a rascal?
oh the boys a slag, the best you ever had,
the best you ever had is just a memory and those
dreams weren't as daft as they seemed, not as daft as
they seemed my love when you dreamed them up.
Subscribe to:
Posts (Atom)