Wednesday 17 January 2018

17. 1. 2018 - we might be dead by tomorrow

zlobím se sama na sebe, že jsem z tebe udělala svůj vlastní vesmír.

procházím před tvými dveřmi a stále doufám, že vyjdeš a vezmeš můj obličej do svých dlaní. omluvíš se, že jsi si neuvědomil, co ve mně ztrácíš.
a potom budeme nerozbitní, nezlomitelní a stále stejně dětinští.

stále tě cítím z vlastní kůže a připomíná mi tě vše. výrazně a čistě tě slyším v sobě rezonovat.

jsem šťastná za finální tečku, kterou jsi mi ukázal, že ti na mě nikdy příliš nezáleželo. že jsem byla dalším z tvých žebříků, kterým jsi si potřeboval něco dokázat. že nejsi tak na hovno, jako se cítíš. že pro někoho stále něco znamenáš.

znamenal jsi. snad ještě více, než jsi očekával.

a snad jsi si užil, když jsi postupně s potěšením rozdrtil mou sebedůvěru, lásku a odvahu  bojovat.

my mornings, they're all empty now
my evenings, they're just the same
now maybe I've been thinking wrong about you boy
and you ain't really the one to blame.



1 comment:

  1. Tolik mi chybíš, chci cítit alespoň tvůj dech zpoza monitoru. Líbám tě!

    ReplyDelete